Miláčku

Vzpomínám,
jak mé pomněnky
dopadly do Tvých duhovek.
Ráj něžných vzpomínek.

Usínali jsme a drželi se za ruce.
Svět byl přímé slunce.
Jako sladká limonáda
kochal jsi se aktem lásky.

Já kropila veršem v novoluní
a Tvůj úsměv probudil mé vjemy.
Psalo se tisíc básní
v rytmu díků Bohu,
že jsme konečně spolu.

Prohlížím své oči
a chybí mi ta rána,
kdy probouzím se vedle Tebe.
Tělo mé ještě tepe.

Papír proudem sype
ty nánosy výkřiku štěstí,
co nekoupí se na náměstí.

Mám tu také hnízdo ptáků
a s nimi by se mi chtělo letět,
ale i kdybych proletěla zeměkouli,
nevrátím čas.
Zbývá jen do nebe hledět.

Čau lásko, ty jediná,
co rýmy jsi mi dávala
a krásně jsem se cítila.

Teď jsem zas báseň pročtená.
Svět září jinak
a já v řádcích odhalená.

Líbám sny,
co se táhnou historií.
Poupata mi z duše strojí.

Miluji Tě,
i když nebudeme svoji.
Zákon lásky slzy tají.

22.06.2022