Řádky v popelu

Psal jsem ti dopis a nevím kam poslat ho,
tak jsem vzal na pomoc od krbu křesadlo,
ať popel odnese psaní k tvým dlaním,
hned jak jím proletí tak půjdu za ním.

Napsal jsem báseň snad nejlepší v životě,
jen o tvých očích, lásce a ochotě,
a smál jsem se snad na celé kolo,
ten popel hledá a nemá koho.

Pak z prachu popela sebral jsem vzpomínky,
všechny je raději nasypal do jímky,
ať nečte nikdo co nemáš ty ke čtení,
protože to už vůbec nic nezmění.