Lásce

Hladím, jak umím,
ať nebolí i není splín.

Ty objímáš a oči otvíráš.
Okamžik rána a ještě zíváš.

Mezi ňadry verš hledáš.
Můj úsměv vřelý máš.

S námi plane uvědomění,
že nejsme sami
i je nám příběh známý.

Rád i ráda hřeje nás.
Hrátky atmosféry
i polibky stratosféry.
V nás abeceda něhy.

Ty a city dávno vědí.
Milujme se.
Andělé nám přejí.

Buďme vlastní orchideí.
I kytky nám požehnají.

Lásce, co žije navěky
jako proud řeky
a rozdává i na břehy.

Vzpomínám si na poslední milování.
Tak už mě zmáčkni, medvídku
a řekneme si ranní pohádku.