Myslím na oblohu

Malovala jsem si pohádky
a sny balily obálky.
Svět byl hladký
a já nebála se oblevy.

Rok s rokem se vystřídal.
Píseň citů
dláždila zázrak katedrál.

V dlaních osud čistý
a mezi řádky
jsem našla úsměv
nejen křehký.

Teď píšu na oblohu.
Hledám odpověď,
že ztrácím uvnitř duhu.

Skromná vlasů šeď.
Hvězdy jsou nejasné
a pero průzračné.

Krátím si čas básněmi.
Možná tam někde za nížinou,
horou i skálou
hvízdáš Ty,
skřítek a Vivaldi.
Romance, tanec
i piruety.

Na Ty housle jsi hrál,
že melodie tělem plála.

Šeptám hvězdám.

I po letech
Tě budu mít ráda.

Usínám nocí připoutána.
Kankán rodí láska.