Smíření

Usmíváš se
A přitom je to sotva týden
Co jsem umřela
Pár jahod za výstřihem
Že by ses v nich krve nedořezal
A přitom teče míza do polí
A všední den ji hltá k zalknutí
Ještě včera jsem myslela
Na slova v podpaždí uložená
Jak nevyřčená zbujela dovnitř těla
Na rtech zbytky přesličky
Tam jsem krvácela nejvíc
Ale krátce

Usmíváš se
A přitom je to sotva týden
Co mě odvedli
Zuli mi boty
A na krk pověsili zlato
Na památku
Přes oči závoj
Abych se odevzdala

Máš pro mě květy?
Ještě voním po nich
A přitom je to sotva týden
Co jsem utekla
Ze Tvé zahrady
Na stoncích tající led
A obvazy na rukou
Tam, kde jsem vytrhla trny
Ze zápěstí

Zkusím šeptem svou rukou
Něco v Tvé hrudi ještě najít
Smířeni nad hrobem protivníka
Jak tam leží
Něžná a bílá
Láska
Jíž jsme umořili
A oddechli si
Něco živého v útrobách
Zazpívá



Inspirováno knihou Do tmy Anny Bolavé.