Kdybys zapomněl

Ještě než jsme se poznali,
cítila jsem něco nepopsatelného.
Stačilo vidět tvou fotku se slovy,
které se mě dotkly, jen to stačilo.

Potkali jsme se a mě mrazilo,
trochu ze stresu, trochu z celé situace.
Nechtěla jsem pokazit to,
že mě pošleš pryč, bála jsem se.

Získával sis mou důvěru,
tak křehkou jako krycí sklíčko,
postupně a velmi pomalu.
Po zkušrnostech těžce šlo to.

Ale jak jde čas, vrůstáš do mě,
čím dál tím víc
a já se s tebou cítím komfortně,
i když není co říct.

Jakoby ses stával mou součástí
a mé srdce bez tvého netluče,
jakoby bylo v temné propasti,
kde pomalu skomírá než umře.

Jsou dny, kdy je mi zle
ze života, z lidí a z věcí,
které ovlivnit nelze.
Žádný z draků v mysli nespí.

Jsi jediný, který mě z temnoty umí
vytáhnout a oživit to hezké v životě.
Stačí polibek na čelo, jedno objetí
a je mi líp pouze díky tobě.

Cítím se zranitelná víc než kdy dřív,
protože se bojím, že jednou zapomeneš,
že jsi mě kdy miloval a uvidíš
mě v jiném světle, než mě vidíš teď.

Věř mi, že já tu pro tebe budu vždy,
když budeš potřebovat oporu.
Budu se ze všech sil snažit
a naší lásku ti dokážu a připomenu.