Sonet třetí

Setkání naše náhodou nemohlo být,
ač nejsem si svou pravdou jist.
S vámi bloudím do rajských míst
a doznávám, že tak chci žít.

Nevím, jakého jste králů rodu,
jaký nektar žilou víří.
Vzdor pochybnosti vahou chmíří
já oddávám se ctíce svodů.

Jistě dcerou se Slunce zvete
a Lunou stříbrem halíte:
do šálu prosté vrozenosti.

Zda úsudek můj se plete,
pak vy se bozi mýlíte:
ve víře není krapet ctnosti...