Spíš?

Neklidná noc, řekl jsi
Do hořka vypitá
Pod sukní každé jitro
A do srdce nezaletí!
Však v útrobách hemží se živly,
takřka hrubě na omak…

Řekla bych Ti o svém smutku…
Ale hrnce jsou plné
- Místo akorát na boky
Dokud jsou čerstvé
Pamatuješ? –
Jenže zapomínání ostří noc
Myšlenky lehčí o gram těla
Neroste, neroste
Osika pod kořeny
Neteče, nezakotví
A přitom – neprchá…

Divoká noc, řekl jsi
- Po lásce divoká?
Snad…
Svlékni tu noc a zeptej se
Kolik by chtěla
- Víš sám…
Celý okamžik Tvé lampy
Ale bez stínítka
Osamocené nebe
Ještě nezastřižené do křídel
Ale rukáv v rukávu

Hledíš mi hluboko do hrdla
Jak by tam byla…
Ale noc neumírá z lásky k paměti
A paměť nebělá strachem ze svítání
Opakuje se co dvacet minut
Výstražné volání:
Zbloudilý les hledá člověka!
A čísi dlaň rdousí hada…

Spíš?
Řekla bych Ti o svém smutku…