poznání

je až směšné za jakých podmínek jsem tě poprvé uviděl,

snažil jsem se uhýbat pohledem neb jsem se styděl,

tvá energie, úsměv, aura i smích

vědomí, že stala bys za hřích,

mě naprosto objalo, jako pocit domova, když jsi při mě,

však snažil jsem se dál realisticky držet u země,

mé snahy byly záhy zahaleny, když cítil jsem teplo tvého těla při objetí,

bránil jsem se, znám ten pocit, když padá na Tebe to známé prokletí,

láska? pocit bezpečí? touha? chtíč?

kdo ví, nýbrž od tebe již nechci pryč,

všimla sis někdy fungování mého černobílého světa?

ne?

slunce tež neví, že je kolem něj kdejaká planeta

<3