Křídla molů
Křídla molů
U stropu se chvějí
Vlákna pavučin
Křídla dávno křížem složená
Na zemi leží
Příliš velké truhly pro vzpomínky
A příliš malé rakve pro ticho
Které bolí jen po vrznutí dveří
A nikdo za nimi
Ani šustot sukně
Ani kroky pochované v koberci
Skrytou Tě hledám i v šatníku
Kde bez dechu
Chovám Tě v náruči mezi šaty
Jež splývají a měkce objímají
Zůstala mi v ústech pachuť molů
Jako bych byl molem i já
Zpívajícím o čistotě světa
A kráse samoty...
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
úžasně Ti to píše Radku :) líbí se mi, jak umíš užívat těch zdánlivě droboučkých okamžiků... a hraješ si s nimi v řádcích neskutečné melodie :)
05.09.2023 19:43:46 | narra peregrini
Narro, Tvá slova mě nevýslovně těší...a jsou inspirací pro další básně...Opravdu moc děkuji:)
06.09.2023 09:42:28 | RadekČ
S dovolením, tuto báseň si ukládám k oblíbeným, moc se Ti povedla, je skvělá! Děkuji.
05.09.2023 18:56:18 | Helen Mum
Hezké dilko. Běžně se píše o křídlech motýlů nebo andělů, ale o křídlech molů slyším poprvé :))
05.09.2023 14:59:50 | Alvara
Děkuji, v tom případě si vážím, že o křídlech molů slyšíš poprvé ode mě :)
06.09.2023 09:38:19 | RadekČ
Zajímavý název. Hned oslovil. Svět pavučin i lásky velmi plynule dává obraz, který zůstává dlouho v paměti.
Hodnotná báseň.
05.09.2023 13:09:04 | mkinka
