Tvé objetí

Kde jsi, když chtivost žárlivosti
Potkává se bez člověka?
K jakému nebi spínáš dlaně
Z nichž cesty vedou do středu Tvého těla?
Za oknem nový džbán
A na dně cosi sedí
A já potkávám jen déšť mumlající
slovy vodopádu
Že chtěl by jenom stékat
v mokré stopy
I myšlenka ponechaná bez trýzně
roní Tvé objetí