NeVinná réva

 

Podzim.

Ten pestrobarevný duch,

co obchází přírodu

každý rok

a vždy přináší

teplo do srdcí.

 

Je zde.

Stejně ta víra lidská,

když padá k nám láska.

List za listem

se snáší štěstí

do živých duší.

 

Opilá jsem barvami,

a i když venku fouká,

chodím bosky po kraji.

Jen tak sama brouzdám

mezi Kaštany, Lípami.

 

Tam ukrytého našla jsem Tebe

a vzala si Tě v dlaních domů.

Do Domu vycházejícího Slunce.

Láska do morku kostí, atomů.

*********

Rok se s rokem sešel.

My jsme i nejsme spolu.

Ať je ráno nebo večer,

padáme nahoru, dolů.

 

Jsem zralá žena, jak víno,

když Tě chci, řeknu to přímo.

Čas je prej iluzí pouhou

a já už to zkouším dlouho.

 

Žádná změna, nic se neděje.

I pro čarodějnici jako já

je stejný pátek jako neděle.

Stáří zůstává, v mysli ozvěna

 

po nás dvou, jak pod Lípou

jsme řekli jo, má Lásko

a teď na podzimu života

je smrt jediná jistota.

 

Takže, než spojíme duše

v tichosti, čistotě.

Užijme si naposledy

tělo ženy a muže.

 

Po nočním milování

na stole zbyla

neVinná réva

a další pokračování

už není třeba