Tahám své řádky
poseté listím
a miluji svou barvu vlasů
jako okr v známém času.
Víš, co mám na sobě?
Pruhovaný svetr.
Kreslí se Ti dobře
v lasturách děr světových stran?
Pořád Tě ráda mám.
Brněla mě ruka.
Já vzpomínala,
že naše cesty se rozešly tam a tam.
Jako roční období.
Vítr fouká mezi zdí.
Vzpomeň si.
Já objímám sny.
Jsi pořád nejlepší.
...krásné. Ať se ti ten nejlepší brzy vrátí. Děkuji, JT
15.09.2023 21:35:32 | mravenec
Je moc krásná, milá Jituško.
Přeji Ti moře lásky krásné*
Zdravím a mávám:)*
15.09.2023 20:39:23 | Alala
Zraješ jak víno Jitu, tato je obzvlášť vydařená. A odlišná od tvých ostatních. Moc se mi líbí*
15.09.2023 19:37:41 | Vivien
Tady bych vyzdvihnul hlavně část od prvního do devátého řádku a potom také část od desátého do sedmnáctého řádku... :)
15.09.2023 15:43:07 | Koala
Asi jsi ho moc milovala...v té básni. Připomnělo mi to kdysi mého bývalého, hlavně ta poslední věta...
15.09.2023 14:38:43 | CULIKATÁ
Děkuji drahá za Tvůj komentář. Já mám básničky jako takovou psychoterapii a to asi my všici tady. Objímám. Přeji sluncem požehnaný den a mám Tě ráda. Zdravím na dálku.
15.09.2023 14:44:07 | mkinka