Nebe je modré,
modré a bílé...
a na polštáři s proužky,
leží dva zlaté kroužky
svatebních prstýnků...
nasypem sýkorkám
co zbylo z koláčků
s mandličkami,
na židli ještě leží
tvůj bílý závoj,
pomačkaný...
v šuplíčku psaníčka,
co štěstí v životě
přejí nám od srdíčka...
a ptáci na plotě
štěbetají,
vítají nové ráno...
každému prozradili,
že řekli jsme si: Ano.
Na modré obloze
beránci běží...
kohoutek na věži
ukloní se
na všechny strany...
a dnešní den,
bude jak malovaný.
Hladí...
stejně tak, jako včera,
když vycházela jsem z kostela
v bílém nadýchaném štěstí...
pořád svítí ty okamžiky,
za jejich jas v sobě mám díky,
vnímám je na každém rozcestí...
:o)
Chjo...a taky mě napadlo, že to asi nebude dlouho trvat a budu muset zatopit v ježibabí peci na koláče s mandličkami...a zůstanem se šamanem doma sami... :o(
31.03.2007 12:48:00 | Cecilka
Jak slova která voní,
je lehký vánek v nich.
jsou psána jenom pro ni,
na důkaz jsem si kých.
Pčích.
Přeji krásný večer a pozdravuj tu krásnou bojovnici co máš vedle sebe.
Čauky.
30.03.2007 21:09:00 | kouzelníček