Tak jako vánek
houpu tě v pavučinách
už nekřičíš
náš soumrak stéká v pramenech
do jedovatých bílých plodnic
nehybného ticha
noc nikam nepospíchá
nosí nás v sobě
tak jí nech
ať po frakturách pavučin
nevypadnem jí
z břicha
Možná jsem prostořeká,
možná, jak rozbouřená řeka,
ale chce se mi říct:
"Houpej mě, dál houpej, víc..."
08.12.2023 14:07:15 | Dreamy
Moc se mi líbí.
16.10.2023 13:44:47 | Jan Kacíř
Pěkná poezie. Vlastně, Poezie.*
24.09.2023 12:51:45 | šerý
Skvělá!
24.09.2023 09:19:11 | Ophelia81
Díky za neotřelost tvých veršů
24.09.2023 09:06:33 | Anfádis
Pavučiny,metafory, zdařilé
24.09.2023 08:56:16 | mkinka