Nad ránem

Měsíc má dlouhé nohy
Pravou natahuje k řece
A levá duní ozvěnou v ulicích
Zvětralé básně proráží dna silnic
bez světel na okrajích
Zdá se mi
Že hodina dobarvuje nebe
jako hodiny rafičkami čas
Předkloněná noc zvrátila milenci čapku
a teď se nepoznává
Trháš slova na potom
Až dozrají
Ukousneš lásku
Přezrálá chuť od jazyka k jícnu
Zapíjíš obzorem
Který sotva držíme nohama
Zapadám mezi lopatky Tvého skrývání
Na jih... silueta hejna černě mře nad ránem...