Žhář...
Žhář...
Pálí úzkost
Hřeje víčka
Někdy si říkám
Býti tak žhářem
V domech
Kde studí stěny
V lidech
V nichž vyhas oheň
V citech
Bez milostné něhy
Plamen dohořel
Vosk stéká jako slzy
Zkřehlá naděje
Oheň vzbudí již brzy...
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskJéé to by bylo moc hezké, kdyby všechny duše někdo zahřál a zbavil samoty, smutku, trápení, to by se to hezky všem žilo :-)
03.10.2023 14:41:00 | CULIKATÁ
Viď:)...děkuji za komentář
03.10.2023 19:59:46 | RadekČ
Má smysl hřát zkřehlé duše.
Ať odhodí svůj strach.
A necítí se opuštěně.
Moc hezky jsi to popsal Radku.
Ať se TI též daří :).
01.10.2023 22:04:12 | jenommarie
Moc děkuji za Tvá slova, Maruško:)*
02.10.2023 10:41:13 | RadekČ
Rádo se stalo Radku*. :)
02.10.2023 11:51:45 | jenommarie
Pálit úzkost to by bylo super a hojit, když by to člověk uměl.
01.10.2023 18:30:23 | mkinka
V takovým případě by to žhářství mělo bejt stopro povolený, beztrestný... akorát příteli, bacha, víš jak je to s dobrejma skutkama... :-)
nn Radku, nádherně jsi to napsal... díky.
01.10.2023 18:28:42 | cappuccinogirl
Máš pravdu...a samozřejmě vím:)
Moc Ti děkuji, Cappu:)
01.10.2023 19:38:04 | RadekČ