Co mi vyprávěla žena, která zůstala...

Nemám už, co bych napsala
Cukrová vata čpí vínem klesajících slov
Jež u dna zní tak hluše
i bez vzhlížení k hladině
Teď kdosi šlápl na střep
Který tam v dětství s pýchou vystavěl
A krev jak přízeň času
coby pěnu na hladině sbírá
Zas u stolu nám ubrus nalévám
A děti tlesknou do dlaní jen lžící z kůry
A vrostlá do Tvých kloubů nezaznívám
Ukazuji dlaně na znamení míru
Průsvitná poznáním
Jen nikdo nehodí minci
Která by zazvonila