Ponoření

Anotace: Přidávám poslední ze svých děl, kdy to ještě ve mně žhnulo… Třeba mě, živá vodo, ještě na okamžik vzkřísíš…

Jsem Moták Pochop -
obezřetný ptáček dštící přerývaný plamínek.
Z pařátu na sněhobílou hruď
upadl mi zbrusu nový čirý lesklý kamínek.
Jsi záludná vrtošivá rusalka
pod maličkostí mohutných závěsných ramínek.

S prosíkem po ryzích prvcích vizáže
pokoušíš hranice nedozírné svobody.
Láska je laskavá rozpustilost,
s níž tě zkrášlenou upustím do vody.

Vynoříš se z víru hlubin Pacifiku,
orosená vláhou se nad hladinou zaleskneš.
Láska je neskrývaný spontánní výtrysk,
s nímž na mne prudký pramínek vyprskneš.

Ošplíchni zbloudilého Satyra,
smoč ho v bezbřehé tůňce!
Láska je těkavá substance
Co ti pulzuje v každé buňce.

Brázdíme neprobádané meandry
zapovězených zákoutí řeky Styx.
Mne zchladí drahoty páru safírů,
ty vydrž střízlivě zírat na Onyx.

Jen tak snadno nevystoupíš
Tam naproti na břehu.

Vytas drápy, rozevři čelisti,
Láska je dravý souboj v postřehu.

Pro šmak chřtánu přihneme si do dna.
Vychutnáme si život plnými doušky.
Chci s tebou vrnět, příst i lísat se
Třít o sebe hlavami s rozkousnutými oušky.