Inkoust 2/2

Anotace: barovou poezii okamžiku psal i v komentech, tak jsem venku na noc v podzimním parku, aby inkoust mohl pokračovat, ale kdybyste mi sem aspoň jedna přinesla termosku, tak jsem rád i za horkou vodu, mám vás taky rád

...a víte slečno
co se stane
když kápnete
inkoust
do vodního skla ?

...

zanechá kouřovou stopu
ale nesmíte s ní zatřepat

jinak vzplane ? …


.

nepřeplavu
ani nepřebrodím řeku
a tak mě nech
přejít
mých vzlyků vzdechů breků
a spočinout
ve vodě na kameni

…


na něm jsem líbal
dušičkové jmění

bránilo se mi
jenom se zájmeny

ty? ty … ty!

dýchalo čeřilo vábivé pocity
a já šel hned ke prameni
lovit ve skále
co cítí

prameny pulsovaly směle
do dlaní jsem chladné vody bral
žel tělo dívky potemnělé
já v soumracích skal zanechal


v novém jitru hledal jsem růži ve stanu
hledal jsem dívku
jak voják svou štěstěnu
abych s ní zatřepal

snad šla se umýt brzy

tak po ránu

zlá tyrkysnice
prý růžová
a chtěla modré mince
štířice nebo býčice ?

já jsem inkoust
na hanbě žákovských knížek
díky učitelce psych
snad hledač rytmu světa
v podvědomí
už taje modrý sníh
a se mnou se rodí bojovnice
z kaněk
abych život psal
rozfoukám
a stvořím alfa lvice

lvic

není jen proto
že jsem ztěžkl v trochu drzých
a stáhl k vodě slunce ?

…

ledová obava o ní ke skále mě hnala
ale ani tam
dívka nezůstala !

já doufal a vzdoroval svým kotníkům v ohni

poběžíme spolu na břehu
v první svítání

vtom jsem si všiml na kameni …

kde její jasná perla spala

duše má dívka !
jak leknín co se mění
sama peřeje překonala

i přehradil jsem všechny vody na zemi

ve stojatých vodách však
jen lekníny žalem kvetly

a smutek všech vod seslal mrak
že i čnící kameny úlekem si klekly

tak lekníny vpluly z kaněk do moří

a já ztratil srdce pro bouři

.

hmmm... tak..

špitla vypravěčka příběhů

a já se introvertně vzdálil v šero


počkejte básníku okamžiku

vždyť...


(inkoust by se dotkl rtů než whisky s ledem)

…


tak to jsem vždy nedovedl s jasovou
fantazírovat s vervou
chtít vypravěčku příběhů
vzít si ji
jak průvodce snů
ochutnat její dnešní javorový závoj
protože je podzim
líbat v máji leden
a přišlo to dobrý

a zas bych vnímal to její ahoj


kde otisky nechaly písmo hořkoslané

však slaný inkoust
po čase vybledl

inkoust ano
ale čas lásky zůstal pro ně
jak večer u baru

prostě pouze jeden

z modrých