Sedávám na úpatí Tvých myšlenek
Za stromy slunce proniká do úžin
Nezvedám zrak
Cosi mě drží v líném tichu
Ne dřív, než proklaješ vzduch dechem
Však tak, abych ho oblékla jen já
Opráším chodidla raněná od mechu
A ty ruce, jak splétají cestu
Hruď dosedá
Nespěchej...