Prostě?

Slaughterhouse-Two

Jedna z žen bude po večerech chodit fotit akty. Při focení se bude cítit jako zabíjené prase. Nejdřív mu kývne. To bude brát jako ránu na solar. Potom se bude koupat. Ve vaně si bude připadat jako prase pařené v neckách. Její sůl do koupele bude připomínat kalafunu. Bude se odchlupovat žiletkou kolem dvorců, na nohou, na pažích, v podpaždí, částečně v rozkroku. Bude si při tom připadat jako zvonované prase.

Pak bude u fotografa. Když jí laškovně rozepne bundu, a z podprsenky vyvalí prsa, bude se cítit jako rozřezávané prase, kterému jsou vyndávaná barevná střeva, játra a pajšl.

Fotograf pro ni bude mít jiný scénář. Podle něho má být Inspirací, která pojídá Spánek. Je to ale jako by si pod sebou podřezávala větev. Spánek je potřebný pro Paměť, která je ubytovnou pro děti Inspirace a umělce. Nevyspalý umělec na ni díky spánkovému manku neustále zapomíná a neustále jí znova a znova vychází v ústrety.

Bude fascinovaná tím, že fotograf netuší, že fotografované ženy jsou harémem jeho ega, které je tak slabé, že si pomocí zveřejňování dokazuje samo sebe. Fotograf netuší, že diváky nezajímají fotografie, ale simulovaná atmosféra a vztahy, způsob, jakým dovede přistupovat k ženám, jak má paradoxně údajně zvládnuté soužití se ženami. Přestože fotograf nic z toho netuší, daří se mu to na fotografie díky intuici a talentu umisťovat.

Cestou domů se bude koukat na muže, jak si prohlížejí oblečené ženy a na jejich šaty lepí tapety její nahoty. Její svět se stává nahý, starý, nehostinný, neobyvatelný. Bude se jí dařit v sobě stále lépe izolovat životní náboj. Až po tom, co jej bude schopna dát na chvíli stranou, uvidí pokaženosti, ošklivosti, nepodařenost, zmar, stereotyp, nudu svého života, pro který je svět notoricky okoukané a nezměnitelné, fádní místo.

08.02.2024 10:03:55 | Kaj

Chtěl jsem to smazat, ale už uplynulo 10 minut, které to umožňují. Prosím, ber to s extra velkou rezervou. Problém je čas. Kdyby ho bylo víc, udělal bych to lépe.

12.12.2023 09:28:22 | Kaj

Milá Ofélie,

použil jsem Tvou inspiraci a připojil dvě vlastní. Celé je to šité horkou jehlou, protože mám velmi mnoho práce. I tak děkuji.

První dvě strofy jsou mou inspirací, další dvě jsou od Tebe a poslední dvě jsou mojí skutečnou vzpomínkou.

KAM SE PODĚLA SLOVA VZPOMÍNEK NA PROVÁZCÍCH?

Má duše onemocněla
v zrcadlení Tvé podoby
uviděla sebe samu
možnost k sobě postavit most

Na druhé straně
vtlačila otisk boty těla
do vlastního obrazu
spatřeného v Tobě

Má duše onemocněla
štítky na dveřích všech doktorů
se proměňují na nápis
JATKA

Svlékl jsem obuv
a šaty svého těla
sevřel zakrvácenou kliku
bílých dveří s kostlivcem

Za dveřmi chlapi ve zmijovkách
a kostkovaných košilích
pijí kafe
z hrnků špinavých tkáněmi vnitřností

Jeden se na mě zazubil
řekl mi, abych k nim šel pracovat
že mě naučí pít pivo
a sežene mi holku

12.12.2023 09:02:03 | Kaj

Druhá strofa je zvláštní. Při prvním čtení jsem se jí vyhnul. Rozkrájená nahota za dveřmi mi připomíná nějakou rituální vraždu - postava rozporcovaná na plec, kotletu, panenku ..
Rozkrájené jablko by bylo něco jiného. Jablko ale nepokládám za nahé. Možná jádro vlašského ořechu svlečené ze šatečků, ale to se zase nekrájí.

Možná i kraje jsou rozkrájené.

Není to negativní kritika. Je to má bezradnost v utkání s obrazy, které posíláš tak, aby nebyly v rozporu s 1. a 3. strofou.

11.12.2023 14:09:19 | Kaj

Jemná, něžná báseň... a tuze, tuze křehká... mnohokrát děkuji, jsem tolik ráda, že mohu číst...

26.11.2023 17:11:52 | Helen Mum

To mě těší, autenticitu si přeji... :)

16.10.2023 08:12:01 | Ophelia81

Dost autentické :) líbí

16.10.2023 05:30:25 | MatyhoZmaty

Když bude chtít, ozve se...ráda četla.

14.10.2023 09:32:48 | Philogyny

Pěkné počtení. A ta poslední strofa, je prostě Tvá, jedinečná*

13.10.2023 12:28:12 | šerý

Posílej stopy, krásné básně...to přeci umíš dobře:-)

13.10.2023 11:38:13 | o3_gambit

Umíš to po svém, Ophelie...a to, o čem jsi, umíš vždycky moc krásně a zajímavě říct...

13.10.2023 10:45:52 | cappuccinogirl