Uzábst

její dunění
za trojitým sklem
se zastaví
černou hmotou chladu

máš pevnou obuv
bude amorfní noc
co neukáže hvězdu

…

počkej !

jen já obléknu skoky
svým sportovním outfitům
abych se přiblížil cizím kobylkám
běžícím své dlouhonohé rekordy
v krátkých sukénkách
ale vršky už budou včas ukryty
do podzimního huňáče

… a pak si řeknu
že to nemá cenu
chodit ti odpovídat právě teď
kdy sama nevíš
a neumíš se rozhodnout
vždyť ještěrce pod svetrem až po kolena
je příjemně a sladce
jak spokojené panence ve svém pokojíčku

a potom hbitá princezna dostane chuť
na básničku
a tmavé pichláky očí začnou být
sebevědomě teatrální

vždyť patří úspěšné dámě
podnikatelce kerné
které každý cvrček v krabičce
rozehraje louku večerních doteků

a na ně zbude jen houpající se hladina
ledová její španělská sahara

mám snad já ulovit sebe na led
a vláčet se s ním po kamenité pláži
když už je zvána
ať přijde pro slunce ?

smích že mé slunce je chladné jak jitro
zamčené v kůži v níž se nemusíš bát
přiléhavých roztávání


ale teď
kdy už jsou mé nohy ze stébel
zůstávají

jitřní ledy ve vlnách v moři dálek
a tvé střepy komentářových proseb
vidění jak bys rád

pozdravy
pro srdce

nechávám plavat bez toužení
bez příslibů
pro nebe v opuštěném sále
aby smutná ještěrka neztratila ocásek
že jsem ji měla ráda
u nylonových rozechvění

ale ty jsi je nechal v černých kozačkách


…

její dunění
za trojitým sklem
se zastaví
černou hmotou chladu

máš pevnou obuv
bude amorfní noc
co neukáže hvězdu