Lásce

Venku prší
a okno mluví.
Počasí střídá stíny.

Namaluji slunce,
dám si ho pod paží.
Prodýchám
i šelest nesnází.

Jsem mokrá,
ale to nevadí.

Tvá duše z dálky pohladí.
I ten déšť to ví
v podzimu kouzelný.

Víš.
I v tom mraku jsme my.
Jednou se zamlží,
aby přišel svit.

Jsem jako moucha,
co roztáhne křidélka
a pro lásku chce žít.

Máš mě na rameni
a trochu mého srdce svit.

Příroda se staví na hlavu,
ale uvnitř máme vnitřní smích.

Lásko.
Pusa.
Věčnost.
My.

Jsme víc než rým.
Toužíme po sobě
přes tmu i dálavu.

Naučila jsem se,
že milovat se dá i pozadu.
Do rtů mi kyneš
tu nejkrásnější náladu.