Návštěvnost
Vím...
Vím...
Pověsil jsi mě na pažích jako na větvích stromu
To já je obrůstám, abych dosahovala
Zatímco podtínáš, abych zapomněla
Ale strach je vždycky v kořenech
A vzpomínka v nenadálém pohybu dočasnosti
Včera pršelo a já po Tobě stékala
Tolik vody v patách
Až se ústa topila -
jako bych dosud zapomněla plakat!
Ale Ty sis vzpomněl, proč jsme se opustili...
Komentáře (18)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskLépe nepouštět, souzním tyto stránky knih srdcí *
01.11.2023 11:49:24 | Dejvis
Těší mě Tvé souznění... *
01.11.2023 13:36:29 | Ophelia81
Jedním slovem fascinující. ta obrazotvornost, ilustrace pocitů. Bylo potěšením číst.
30.10.2023 07:46:35 | Jan Kacíř
A mě těší číst takový komentář... ;)
30.10.2023 11:07:42 | Ophelia81
opět rezonuješ... Uf
22.10.2023 21:09:33 | narra peregrini
Těší mě sdílení emocí... Děkuji opět za Tvé čtení...
22.10.2023 21:42:31 | Ophelia81
Silné řádky.
22.10.2023 14:02:58 | mkinka
Krásně napsáno, se smutkem, milá Ophelia81...
Taková Láska bolí - ale když není jiné cesty, tak se nedá nic dělat...
Ale ať je Ti nádherně se srdcem láskou vonícím :)*
22.10.2023 13:02:03 | Ondra
píšeš skvoSTně. :-))*
22.10.2023 11:04:02 | Iva Husárková
Děkuji, potěšilo mě :)*
22.10.2023 12:24:18 | Ophelia81