Zámecká slavnost
Sytou modří hořec hoří
na nádvoří zámku.
Husté dlouhé prameny
vlají ve vlahém vánku.
Byť blízko, přece daleko
svítí dvě studny temné
a pod nimi se růží vlní
rty tak měkce jemné.
Tu krásu, které odolat
lze vskutku jenom stěží
jen umocní pár ladných rukou,
jenž v klíně tiše leží.
A oči, co by klouzaly
se po té modři dál,
pak náhle cudně zastaví
a srdce přejde v cval,
když složí si ten portrét v celek
a náhle ví, že tenhle všelék
i s hlasem jako flétny trylek,
se spojí, aby každý snílek
měl pocit, že tu dechberoucí krásu
přinesl anděl z nebe,
pro jeho věčnou spásu