Všechno, co píšu, jsem opravdu prožil. Nic si nevymýšlím a nic nepíšu proto, abych získal uznání. Píšu proto, že některé věci se ve mně prostě usadily a chtějí ven.
Každá báseň je kus mého života — práce, únava, láska, rozchod, samota, ticho po všem. Nejde mi o to působit jako básník, ale jako člověk, který něco prožil a umí to říct nahlas.
Nepíšu složitě, píšu tak, jak mluvím. Chci, aby tomu rozuměl každý, kdo někdy miloval, ztratil nebo se zvedl ze dna.