Vychazka

...

Šlépěje barevné občas vítr rozfouká

a slova naděje, ozdobí ruměnce šípků,

pak dříve než se ta nádhera okouká,

zbyde z ní jenom pár ledových střípků...

V obraze nádhery tohoto světa,

nechám své bytí jen tiše si plout,

chvíli už nedýchám jak do mě se vplétá,

konečně mohu své starosti s úlevou zout...

Čekanky u cesty zdraví tu poutníka,

vždy ve mě zůstane ,jejich pohled poslední,

nad všecičkou nádherou až se srdce se zalyká,

snad budou tu zase, až jednou se rozední...