Slunce

Kdo mě pohladí?
Paprsek srdce Tvého.
Kdo mě dá ruku?
List od nesmělého.

Jádro podzimu
bere barvu od týlu.
Ach, drahý.
Dívejme se nahoru.
Nemysleme na smůlu.

Nějak bylo i bude.
Možná méně píšu,
ale netrucuji.

Listům lásky
dávám křehkou naději.
Nezapomeň mezi řádky.
I přes dálky Tě miluji.

Jsem melancholik,
co hoří nadějí.
Už abychom se viděli.

My dva a podzimní stromy.
Zvukomalba přeci hladí.
Jako paprsků zamilování.

Pusu, prosím.
Na usmíření.
A pak oáza já a Ty.

Roky miluji tě
a skládám si Tě do věty
i v nedosažení
hýbeš múzou
a dáváš v bázni trumpety.