Lásce

Maluji obraz něhy
s modrou oblohou
v plamenu důvěry
i přání,
kam city táhnou.

Mám dlouhé nehty
zcela přírodní
a houby v dešti
se mi v puse rozezní.

Bez slov mi líbáš dlaň.
To ticho,
že každý závidí nám
ten pramen souznění.
Odpouštíme
a věříme ve své sny.
Dvě duše,
co na sebe čekaly.
Pusy v jasu se setkaly.

Ach, milý.
Dotek rodí proměny.
Song nám souzený.

Říkal jsi o osudu.
Já vtáhla Ti slova
a neměl si nudu.

Přijedu
a políbíme múzu.
Nelžu.
Má hvězdná obloho.

Prošli jsme krizí
i desiluzí světa
v temnotách zrodila se láska
i útěcha vnitřního světa.

Nikdy nebyli jsme si cizí.
V dálce tlačeni i víry.

Romance přečkala bolesti
a ráj našel slastí.

Ač vzdáleni,
duší spojeni.
My víme a nikdo jiný.
Pohádky žijí.

Nezapomeň.
Máš rád,
když rudnou holky v zamilování?


Konec mi dopiš do výstřihu.
A zahoď splíny.
Šeherezáda píše knihy
a prožívá horké dny.

Našel jsi ji
a vytáhl z mlhy.
A tuze se Ti líbí.
Je jiná než ostatní.
Slast duše živí buňky
a z rosničky
kouká světlo milé holky.

Pořád je princ,
co navléká střevíčky.
Do toho princezna
kouká do rybníku.
A Divá Bára je šťastná.

Přeci pro lásku se žije
a nikdy neumírá.

I Božena Němcová jednoduchou
cestu lásky neměla,
ale do srdcí se zapsala.

Poslouchej, lásko.
Jsem Tebou vzkříšená.

La a la.
Tobě sláva.