Vzpomínám

Upínám zrak na naši snídani.
Byli jsme a vlastně se nikdy neoddělili.
Slova, úsměvy v kládách osudu.

Já učila se být pozitivní
přes svoji melancholii.
Pro Tebe na chvilku
nebudu mluvit o smutku.

Na moment, k nohám Ti padnu.
Milovaný oříšku.

Ruce mám zkřehlé
a na prsu naši pohádku,
co letí vesmírem
i maluje trianglem.


Zavři oči
ukonejšíme se
nejen snem.

Jsem jaro
a baštím souzvukem.