Jediná

Vryly jsme se do paměti,

na fotkách je už jen tma,

přehráváme vzpomínky,

ať zůstane živá aspoň jediná,

jediná, u které slzy,

nepálí jak žhavý kov,

ta, díky níž snad uchováš,

těch pár posledních hezkých slov,

že jich předtím bylo tolik,

pak znesla se nad nimi bouř,

v lásce místo usmíření,

pohltil nás černý kouř,

už si vlastně nevzpomenu,

o čem jsem to chtěla psát,

jediné na co vzpomínám,

že přála jsem si milovat.