možná to víš
zahlédl jsem je
už dřív
proměnila jsi vodu v jezera
a představila mi své slunce
cítíš se v létě
jemnými zrnky z pláže
kam jen tak bosou nohou načrtávat srdce
chtěl jsem tě pozvat k sobě
blíž
májové ratolesti
rty probudíme polibkem
ale nemohl jsem najít třešňové větévky
bolesti
vrátily mě přítomnosti
v němou paříž milenců
kdy z oblaků seskakovali sněhoví paragáni
na necelé nachy obzoru
a chtěl se tebe tázat zdali je slyšíš
poslední lístky
v korunách stromů
zakotví
ale vtom jsem procitl uvědomění
vločky napsaly moje jméno na hladinu
už tenkrát
v létě
a ty jsi čeřila vodu
protože ráda bys pouze věděla
kdo se za ní skrývá
bez názvu
ale já nepřišel pro bolest
a nechal jezero víc zamrznout
flow
nevěděl jsem
to pro naše děti
chtěly na tenký led bruslit radostí
víš až přijdou někdy příště
až budeš vlnit hladinu mezi námi
a větévky třešňové začnou rozkvétat …
Tolik skvostných obratů... Je to, jak malování impresionistických obrazu... moc ráda se vždy zastavím.. ale to Ty už jistě víš ;)*
11.11.2023 19:52:12 | narra peregrini
já? zatím nevím tak snad za rok, ale tak jsem nadnesl takové přání na bruslení...
Ty obraty by mohli zkusit anebo né? ... a potom jde se zastavit a ... :)*děkuji
12.11.2023 18:53:25 | J's ..
Nádherný styl vyjádření...silný city... to je taková krása, že jen těžko hledám slova, kterýma bych vyjádřila svý dojmy... díky za možnost se do tohohle vcítit...
11.11.2023 15:59:34 | cappuccinogirl
... jestli si smím alespoň představit, mám teď pocit... Tvůj styl na jezeře slov, jak čtu komentář, je empatické krasobruslení ...to já děkuji
11.11.2023 23:53:53 | J's ..