Doteky milosti...

Doteky milosti...

Vzdechy jako by se draly
Ze tmy smrkových větví
Z nočního třpytu bílých bříz...

Každý pařez mluví
A připomíná mi Tvou lásku z dálky
Jak Tvé světlo
Padalo jako slunce
Rozbitými okny
Na podlahu opuštěného domu...

A zůstalo, i když jsi odešla...

Autor RadekČ, 18.11.2023
Přečteno 251x
Tipy 21
ikonkaKomentáře (11)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Intenzivní. Dotek.

26.11.2023 21:43:39   ukrytá v máku

líbí

Ano... velmi silný... Děkuji i za Tvůj dotek pod básní, vážím si jej...

27.11.2023 12:02:07   RadekČ

líbí

Dneska je modro plný tklivejch řádků... a ty tvoje jsou obzvlášť... děkuji za ně.

18.11.2023 17:00:38   cappuccinogirl

líbí

Děkuji za Tvá slova, Cappu...*

19.11.2023 12:32:09   RadekČ

líbí

Velice kvalitní obraz poezie.

18.11.2023 13:21:44   mkinka

líbí

Moc děkuji, velmi potešilo:)*

18.11.2023 13:26:33   RadekČ

líbí

Rádo se stalo.

18.11.2023 13:27:26   mkinka

líbí

Když povadlou růži do herbáře uložím si, je pošetilé kropit jí slzami. Vždy v ní zbytkoví třpyt tiché krásy. Jak ze svící - těmi hvězdami.

Pěkné to máš*

18.11.2023 13:09:29   šerý

líbí

Růže vykvetla v sadě
Vstříc Tvým přáním
Tam, kde spí touha a slast naříká
Mezi láskou a pohrdáním...


Děkuji*

18.11.2023 13:25:51   RadekČ

líbí

odchody a příchody

18.11.2023 12:44:04   jort1

líbí

život...

18.11.2023 13:16:20   RadekČ

© 2004 - 2026 liter.cz v1.9 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel