Doteky milosti...

Doteky milosti...

Vzdechy jako by se draly
Ze tmy smrkových větví
Z nočního třpytu bílých bříz...

Každý pařez mluví
A připomíná mi Tvou lásku z dálky
Jak Tvé světlo
Padalo jako slunce
Rozbitými okny
Na podlahu opuštěného domu...

A zůstalo, i když jsi odešla...

Autor RadekČ, 18.11.2023
Přečteno 257x
Tipy 21
ikonkaKomentáře (11)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

26.11.2023 21:43:39   ukrytá v máku

Intenzivní. Dotek.

líbí

27.11.2023 12:02:07   RadekČ

Ano... velmi silný... Děkuji i za Tvůj dotek pod básní, vážím si jej...

líbí

18.11.2023 17:00:38   cappuccinogirl

Dneska je modro plný tklivejch řádků... a ty tvoje jsou obzvlášť... děkuji za ně.

líbí

19.11.2023 12:32:09   RadekČ

Děkuji za Tvá slova, Cappu...*

líbí

18.11.2023 13:21:44   mkinka

Velice kvalitní obraz poezie.

líbí

18.11.2023 13:26:33   RadekČ

Moc děkuji, velmi potešilo:)*

líbí

18.11.2023 13:27:26   mkinka

Rádo se stalo.

líbí

18.11.2023 13:09:29   šerý

Když povadlou růži do herbáře uložím si, je pošetilé kropit jí slzami. Vždy v ní zbytkoví třpyt tiché krásy. Jak ze svící - těmi hvězdami.

Pěkné to máš*

líbí

18.11.2023 13:25:51   RadekČ

Růže vykvetla v sadě
Vstříc Tvým přáním
Tam, kde spí touha a slast naříká
Mezi láskou a pohrdáním...


Děkuji*

líbí

18.11.2023 12:44:04   jort1

odchody a příchody

líbí

18.11.2023 13:16:20   RadekČ

život...

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.6 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel