Doteky milosti...
Doteky milosti...
Vzdechy jako by se draly
Ze tmy smrkových větví
Z nočního třpytu bílých bříz...
Každý pařez mluví
A připomíná mi Tvou lásku z dálky
Jak Tvé světlo
Padalo jako slunce
Rozbitými okny
Na podlahu opuštěného domu...
A zůstalo, i když jsi odešla...
Ze tmy smrkových větví
Z nočního třpytu bílých bříz...
Každý pařez mluví
A připomíná mi Tvou lásku z dálky
Jak Tvé světlo
Padalo jako slunce
Rozbitými okny
Na podlahu opuštěného domu...
A zůstalo, i když jsi odešla...
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
Intenzivní. Dotek.
26.11.2023 21:43:39 | ukrytá v máku
Ano... velmi silný... Děkuji i za Tvůj dotek pod básní, vážím si jej...
27.11.2023 12:02:07 | RadekČ
Dneska je modro plný tklivejch řádků... a ty tvoje jsou obzvlášť... děkuji za ně.
18.11.2023 17:00:38 | cappuccinogirl
Děkuji za Tvá slova, Cappu...*
19.11.2023 12:32:09 | RadekČ
Velice kvalitní obraz poezie.
18.11.2023 13:21:44 | mkinka
Když povadlou růži do herbáře uložím si, je pošetilé kropit jí slzami. Vždy v ní zbytkoví třpyt tiché krásy. Jak ze svící - těmi hvězdami.
Pěkné to máš*
18.11.2023 13:09:29 | šerý
Růže vykvetla v sadě
Vstříc Tvým přáním
Tam, kde spí touha a slast naříká
Mezi láskou a pohrdáním...
Děkuji*
18.11.2023 13:25:51 | RadekČ