Sbohem
Sbohem
Měl jsi rozestláno
v podkroví mých vlhkých řas,
štěstí, žes nesložil hlavu.
Protože úsvit je daleko
a venku sněží,
nedošel by.
Zažloutlým kobercem
se plazí pramínky
nahnědlých vlasů.
Když padaly,
svezly se po nich
i zbytky tebe.
Zrezivělá klika
a dveře, co už nikdy nezavržou
ti říkají sbohem.
Naše cesty
ještě nebyly dlážděné,
štěstí, že jsme nevířili prach.
Komentáře (18)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk15.04.2025 01:56:47 Matahaja
Milá Lesní Žínko, kam se vytrácejí nadaní básníci ? Chybí mi tvá zvláštní, ohromující, vášnivá sdělení. Ozvi se mi, prosím. Moc a velice zdravím.
02.01.2024 15:18:07 Lesní žínka
Já se snad začnu červenat!! Děkuji za tak krásná slova! :)) Tvé chvály si moc vážím!
02.01.2024 15:10:45 mkinka
Tato báseň...naprosto úžasná a koukám, že jsi si v obratech pohrála bravurně.
Zrezivělá klika a dveře, co už nikdy nezavržou ti říkají sbohem...fakt dobrý.
Jsi královna melancholické poezie.
02.12.2023 23:11:46 Ondra
Nádherná... Krásně prokreslená - vidím to jako film...
Měj se kouzelně :)*
02.12.2023 22:18:16 cappuccinogirl
Je opravdu nádherná. A snad je to těmi plazivými pramínky či co, ale je fakt jako živá, tahle báseňka...a to se opravdu nepovede často. Děkuji ti, že mohla jsem si ji "prožít" i já.
