Dva
Dva
Myslím, že sis představoval
Jak Ti křičím do klína
Hystericky dojemná
Za zuby zbytky noci
Sklizená za prahem vedlejšího pokoje
Zarývám se do Tvé postele
Zaklesnutá za pelest
ve Tvých nohách
Čelo v dlaních
A mozky přelétavě tančí
Máš rád paže pokroucené sepjatostí
A hlas, který dýchá očima
Myslím, že sis představoval oddanost
rozpolcené holubice
A vesmír sbírá zbytné peří
Kterým odíráš mi tělo do krve
Nežiju
Ne víc než na dech
Který otiskl jsi na sklo
Klečíme pod sebou
bez polštáře božstva
Něco se sypalo
Krmils mě láskou
po lžičkách
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk07.12.2023 13:18:07 šerý
DVA v jednom - smutně vydařeném, poetickém popisu*
07.12.2023 15:17:20 Ophelia81
Děkuji mockrát... *
Asi příliš četby nového Kamila Boušky (Na doživotí), inspirující :)
https://www.databazeknih.cz/knihy/dokumenty-525745
07.12.2023 11:57:33 cappuccinogirl
Krmená láskou po lžičkách... přesto jako by to bylo málo... jako by nestačilo dávkování... jako by bral, víc než dává... a ta, které lásky jen pár kapek přisoudil, mu chřadne pod rukama... "jen na dech, co obtiskl jsi na sklo"... to je DECHberoucí, Ophel. Zas máš to v těch řádcích tak neuvěřitelně silný...tiše řvavý... Zatra!
07.12.2023 11:33:46 Ondra
Milounká Of*
Nejdříve Tě pokropím živou vodou, i tělo Tvé omyji a poté, co procitneš, Tě obejmu jemně a citem :)*
