Dvě květiny mého života

 

V mých dnech zářivých a jasných,

květiny dvě se zjevily zázrakem

Anička a Terezka jmenují se,

duše mých dnů, plné svěžesti

 

Anička, ta malá výřečná hvězda,

jako pták v přístavním vřesu se zvedá

Střemhlav letí tou nekonečnou krajinou,

plnou radosti, dobrodružství a tajemství 

 

Její oči jiskrami zvědavosti září,

hltají slova a v myšlenkách se houpou

Budoucí básnířka, jak Tvé srdce bije,

v každé větě kouzlo a magii nachází

 

A pak tu je Terezka, ta tiše pronesená,

křehká jako květinka dotekem snesena

Její oči, nebeské a nezkažené,

příběhy klidu a pokojného štěstí vyprávějí 

 

Anička a Terezka, dvě srdíčka spolu,

spřízněné peřinky, v lásce se hřející

Roste jejich síla, stejné pouto nekončí,

přinesly mi naději, lásku a pohodu

 

„Dvě květiny mého života“ tak zní,

poezie mezi řádky, jak život se plní

Vzácný dar, který v srdci se snáší,

Anička a Terezka, mé největší lásky