Kdybyjen

 

 

 

 

nešetří

rozumem nápady 

nejiskří

ačkoli hvězdou

vždycky chtěla být

po stopách vlků sněhem jít

po stínech stromů 

po hladinách

domů 

 

až zase jednou

probuzení 

a noční výkřik utichá

vzpomínka zbyde

pobavení

na první růži 

usychá

 

a kde se vzala ozvěna se hlásí

to nejspíš..

nespíš?

spadl zvon

ani ta lana poctivostí hnána

ani to sevření..

je to on?

 

proto ty slzy umačkané cípy

a pohled věčně sklopený

nesměj se múrám, že je láká světlo

měsíc

to pro něj zrozeny