Rty Ďábla

Její rty na mých,
je jako ďábla v sobě mít.
Já se jí do úst usmívám,
mnoho emocí v sobě neskrývám.

Jako by mě někdo do břicha bodnul,
nejspíš budu počítat od nul.
Z rány vyletí tisíce motýlků,
pod vlivem miliony dotyků

Srdce mi bije jako kdybych byla na horské dráze,
nemůžu odolat té její kouzelné kráse.
Její oči, hnědé jako káva,
barevná jiskra v nich poblikává.

Její rty jsou něžné jako obláčky,
v bouřlivé duši mi pochodují stateční vojáčci.
Ten nezastavitelný rozbouřený kolotoč v mé hlavě,
všechen ten ruch a hluk jako v divadle.

Její dlaně hřejí teple, jako sluneční paprsky,
přeji si, aby jsme nebyli okolím rušení.
Jedinou věc kterou cítím na mojí kůži,
je hřejivý dech připomínající vůni růží.