Svírají hrdlo
Ledové prsty ticha
Se závažím smutku
Hrozný pocit se míchá
Pak položím na misku vah
Příběh který
Žila jsem v snách
Pro vyvážení nezbývá než
Modré z nebe
Pro tebe krást
09.01.2024 13:50:47 cappuccinogirl
A mně polož na misku pár brambůrků, Anfi, jooo??? :-)**
Ale teď beze srandy... je skvělá!!! A za tuhle krádež, kdyby tě chtěl někdo zabásnout, bych byla schopná já ukrást pendrek a jít se prát s bachařema...
PS: Když máš v ruce pendrek, co vlastně v tý ruce máš??? Nejsou prázdný???
09.01.2024 08:55:28 uživatel smazán
Koukám na nebe
a žasnu velice,
jak je statečné
mít tak velké ambice,
když nebe je šedé,
už rozkradené:)
09.01.2024 08:58:03 Anfádis
:)))
Já tušila nějaký vtípek od Tebe. Ale tohle předčilo všechna očekávání.
09.01.2024 09:03:54 uživatel smazán
:) Já už asi jinej nebudu, promiň:)
Pěkně jsi to vymyslela:-*
09.01.2024 09:20:56 Anfádis
Děkuju, Žluťásku. A jinej nebuď, rozhodně.
:)*
09.01.2024 10:57:01 uživatel smazán
Ď;)
09.01.2024 08:49:26 Jiří I.Zahradník
Co to pečeš za mňamku ?
09.01.2024 08:54:03 Anfádis
:D
To si bude, až to bude .. :))
09.01.2024 09:02:22 Jiří I.Zahradník
Jen dobře vyvažuj, ať to má tu správnou nebeskou chuť... A krást nemusíš, tady ti dáme modrého, kolik jen budeš chtít.