Mému...
Mému...
Můj milý děsivý muži
Vrátila jsem se do Tvého domu
poslušně dveřmi
Děti mě neznaly
Za uchem hvízdal vítr
oplzlou odrhovačku
o zahradě
jíž jsi miloval
Ale když otevřu oči
Průvan táhne až k srdci
prázdnými pokoji
beze slov
Zašlapuji tiše ostrými podpatky
minulost
stále kolem kotníků
Poslední tipující: Jiří I.Zahradník, Iva Husárková, enigman, Marťas9, Marten, RadekČ, IronDodo, Anfádis, jort1, cappuccinogirl, ...
Komentáře (19)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Kam ty ses to vrátila, Ophel??? Tohle je hoooodně trudný místo. Takovej báseňkovej, jak se to říká-vidrholec???
Ale je to věrný viobrazení...úplně mne ovanulo mrazivo.
18.01.2024 14:09:50 | cappuccinogirl
Přesně ten účinek báseň provází... a vidím dle reakcí, že funguje... jako autorka cítím zvrhlé potěšení :)
18.01.2024 18:41:40 | Ophelia81
Vidím podzimní sad, cítím vlhkost spadaného listí. Tlející jablka.
Vybavuje se mi film Sleepy Hollow. Vítr se ne a ne zvednout.
18.01.2024 10:11:55 | uživatel smazán
...za uchem hvízdal vítr...asi špatně pochopené, že?
18.01.2024 12:28:55 | uživatel smazán
...v jiné zahradě na jiném místě, v témže snu ...
ale ať tam nebo tam, je mi z toho zima
18.01.2024 14:23:00 | uživatel smazán
Ano... Bez ohledu na to, jaký obraz jsem měla při psaní před sebou já, nezavazuji čtenáře, aby viděl totéž, pokud je přenesena ústřední emoce.
Své sny neřídí ani autor, a já v nich návštěvníky vítám...
18.01.2024 18:37:55 | Ophelia81
to bude tím průvanem... chtělo by to ušanku
18.01.2024 15:23:44 | uživatel smazán
Ach jo, průvanem... A já myslela, že to bylo dobře znázorněnou emocí v básni :))
18.01.2024 18:38:38 | Ophelia81
Návštěvnost
