Mému...
Mému...
Vrátila jsem se do Tvého domu
poslušně dveřmi
Děti mě neznaly
Za uchem hvízdal vítr
oplzlou odrhovačku
o zahradě
jíž jsi miloval
Ale když otevřu oči
Průvan táhne až k srdci
prázdnými pokoji
beze slov
Zašlapuji tiše ostrými podpatky
minulost
stále kolem kotníků
Komentáře (19)
Komentujících (9)
Doporučit
Tiskposlušně hlásím...
19.01.2024 00:25:48 | enigman
Asi použiji slova dnešní mládeže
Ty jo drsný...
18.01.2024 21:24:14 | Marťas9
S takovým slovníkem bych skoro čekala "hustý" ;)
Děkuji!
18.01.2024 21:55:13 | Ophelia81
Kam ty ses to vrátila, Ophel??? Tohle je hoooodně trudný místo. Takovej báseňkovej, jak se to říká-vidrholec???
Ale je to věrný viobrazení...úplně mne ovanulo mrazivo.
18.01.2024 14:09:50 | cappuccinogirl
Přesně ten účinek báseň provází... a vidím dle reakcí, že funguje... jako autorka cítím zvrhlé potěšení :)
18.01.2024 18:41:40 | Ophelia81
tedy, ta zavanula... brrr... ***ST
18.01.2024 13:30:00 | narra peregrini
Ano... usmyslela jsem si, že chlad potáhnu i k cizím srdcím... *
18.01.2024 18:40:27 | Ophelia81
Táhne z toho chlad až do morku duše.
18.01.2024 10:26:41 | Jan Kacíř
Vidím podzimní sad, cítím vlhkost spadaného listí. Tlející jablka.
Vybavuje se mi film Sleepy Hollow. Vítr se ne a ne zvednout.
18.01.2024 10:11:55 | twisted.wicker
...za uchem hvízdal vítr...asi špatně pochopené, že?
18.01.2024 12:28:55 | stormeater
...v jiné zahradě na jiném místě, v témže snu ...
ale ať tam nebo tam, je mi z toho zima
18.01.2024 14:23:00 | twisted.wicker
Ano... Bez ohledu na to, jaký obraz jsem měla při psaní před sebou já, nezavazuji čtenáře, aby viděl totéž, pokud je přenesena ústřední emoce.
Své sny neřídí ani autor, a já v nich návštěvníky vítám...
18.01.2024 18:37:55 | Ophelia81
to bude tím průvanem... chtělo by to ušanku
18.01.2024 15:23:44 | stormeater
Ach jo, průvanem... A já myslela, že to bylo dobře znázorněnou emocí v básni :))
18.01.2024 18:38:38 | Ophelia81