S nadějí vzývat lásku,
chtít dát vše na oltář její,
uzavřít s životem podivnou sázku,
riskovat zklamání, když city neuspějí.
Tobě patří má první myšlenka po probuzení,
Tvá je i ta poslední před náručí spánku,
Tobě bych chtěl dát všechny duše pohlazení,
s Tebou chci otáčet života za stránkou stránku.
Nechci však ublížit, vzpírat se dění,
city své musím v srdci svém tajit,
před všemi zamčené halit to snění,
cestičku k lásce Tvé teprve najít.
Nosím však na duši nadêji,
že znáš ten můj hluboce ukrytý cit,
že nikoho na světě já nemám raději,
tu touhu pevně Tě obejmout a políbit.
lásku vzývat s nadějí i bez naděje
lásku vzývat ve všech podobách
lásku vzývat, ať se děje co se děje
láska dává křídla, klid a nach :)
29.08.2024 14:42:28 | šuměnka
Kdo vzývá, ten věří,
kdo věří, má naději.
:)
I zde děkuji za poetický komentář.
30.08.2024 08:00:51 | Konipásek
Moc krásná...
07.08.2024 09:21:54 | NigarKalfa
Wau nádherné, vážně.S úctou Liora
04.03.2024 23:16:35 | Tóny duše