Všednost a nebo podstata?!

Testováni všedností našich dnů,
Hledajíc odpovědí a společných cest,
Stát se snad otrokem svých vlastních snů?
Je to snad osud kým máme se nechat vést?!

Vždyť na svět jsme přišli a také odejdem nazí,
Tak proč jen jsme našich dní vrazi,
Proč to co na světě milujeme a je krásné,
Si někdy k tělu nepustíme a svými strachy si city čisté upíráme,
To není mi jasné.

Vždyť na tom světě je tak krásně,
Když náš rozum tak nějak vázne,
Kdy sevřou ruce své a do očí se jeden druhému podívá,
Vidí tu čistou krásu a to jak se jeden na druhého usmívá.

Není pak nic krásnějšího
jak tělo i mysl dostanou se do stavu zvláštního,
Při těch slovech v té krátké větě
Nevím o jiné na tomto světě

Lásko, miluji tě!



Vlastně je tu jedna,
co ještě silnější pocit dává.
To když poprvé slyšíte Táta a Máma.