Chodíme spolu
Některá z nás
možná i obě
Tě milovaly
Obě hysterické
Jedna požírá sílu mužského tepu
Druhá se plíží tiše
voní po konvalinkách
Ta drží za bedra
zatímco nabíráš první
Když rozsvítíš
zapřu nás
Bude tam jen protáhlá žena
s mlčícím zobákem
Rozpolcenost v citech... i to je dělá tak složitý. Jedna část ho nechce ani vidět, druhá by mu nejradši seděla na klíně, jedna skoro pohrdá, druhá stále odpouští a miluje a čeká na zázrak...a on o tom zmatku, co působí, kolikrát ani neví... ale Ophel, platí to i obráceně!
06.02.2024 12:43:58 | cappuccinogirl
To je dobrá poznámka, Cappu, vím, je to tak... a v tom je ten ďábel, že... :)
06.02.2024 22:07:41 | Ophelia81