Anotace: Takto jsem se zhostila hry#23 z Poetizeru. Zadaný verš: kolikrát oči větrem osušené
Kolikrát...
Inu... mnohokrát
Jsou mé oči
Větrem osušené
Mohlo by se zdát
Že od smutku
Co způsobily city
Netušené
Kdepak slzy!
To velké vlny
Máčely mi hlavu
Když tvůj koráb
Hrdě připlouval
Ke mně
Do přístavu
09.02.2024 08:14:12 IronDodo
áno nájsť svoj prístav z ktorého sa už človeku nechce odísť je sen každého a je šťastím keď nejde niekto také miesto
08.02.2024 06:04:26 uživatel smazán
Pěkná, Anfádisko;-)
07.02.2024 22:07:30 Jiří I.Zahradník
Je to možný..., že na povel píšeš ještě líp, než bez povelu? :))
08.02.2024 09:04:53 Anfádis
No nevím, Jirko... ale to víš, na chudej lid muší bejt přísnost
:))
07.02.2024 21:51:13 cappuccinogirl
Anfi tohle je tak skvěle napsaný:-) Si říkám, měla bys v tom svým podání bejt tak dobrá??? Já mám teď díky tomu před očima něco děsně zajímavýho:-)**