Mě nepřinutíš dunět ti na hrudi
vylévat chapadla láskyplně do jícnu
Prostřelím vlastní ruce
obtočím nohy těžkým provazem
Nic za tebou nepůjde
nic
ani můj křik
podseknu mu hrdlo dřív
než dojde k tobě
Pošlu jen oči
budou po tobě skákat
zalézat otvory do snění
tak tiše
až se nám bude stýskat
Tvá báseňka je 12:2! Na dvanácti řádcích tolik mocného vzdoru, však pouhé dva stačí na to, aby ten vhzdor totálně přemohly!!! V nich ticho otevírá zase cestu srdci...
Nádhera. Děkuji Ophel, za tvou dnešní:-)*
09.02.2024 12:31:38 | cappuccinogirl
Ano, Cappu, je to tak a mělo by v závěru být. Potěšilo mě, žes tak přečetla :-)*
09.02.2024 16:02:04 | Ophelia81