Znovu a znovu Mu potvrzuješ Jeho nadvládu nad Tebou.
18.02.2024 17:08:56 | Kaj
Máš pravdu. Já ráda utíkám do světa fantazie, naivity, romantiky. V realitě, v běžných situacích uvažuju spíš střízlivě, pragmaticky. Co se týká tohoto u mě věčného tématu, jakoby neustále soupeřily v páce rozum, co říká "už konečně dost" a (absurdní) city, emoce, které bohužel pořád vedou... Snad ten rozum jednou zvítězí a bude klid.
18.02.2024 17:54:54 | NigarKalfa
Nabízí se, že se člověk rozhodne pro nějaký postup co dál, rozhodne se vydat se po cestě. To znamená sledovat nějaké patníky. Je to opak toho se neustále motat okolo rozcestníku se šipkami, na kterých mohou být tyto směrovky: nezávislost, osvobození, velmi nejistá slast. Já samotný se spíš neustále motám okolo rozcestníku než abych se někam vydal.
Myslím, že je velice užitečné, že jsi postavu ze své fantazie zhmotnila v psaní. Také jsem to tak udělal. Navíc jsem alespoň postavu vyslal na cestu. Nejen, že jsem se jí tím zbavil, ale ona mi ze své cesty přinesla i cenné poznatky.
18.02.2024 18:12:33 | Kaj
Nechej se...matička Země, stromy, peřina z listí... nabízí mnoho znavené duši, bolavému srdci... Krásné dílko.
18.02.2024 14:27:59 | cappuccinogirl
Děkuji za krásný komentář, je to tak... :-)
19.02.2024 07:23:49 | NigarKalfa
Naprosto úžasný popis hledání útěchy v přírodě a spánku (zapomnění)... Děkuju *
18.02.2024 09:37:17 | Chane
Ano, přesně tak! Děkuju! :-)
18.02.2024 09:38:35 | NigarKalfa
Nesmírně smutná, však krásně napsaná báseň... moc se mi líbí.
18.02.2024 09:34:22 | Helen Mum
Děkuji, moc mě to těší!
18.02.2024 09:35:08 | NigarKalfa