Barvou tmavého jantaru
na svět se díváš,
když usmíváš se
řasy k nebi upínajíce,
jiskru v nich míváš.
Zrcadlíš v nich hřejivou radost,
touhu, pokoru, naději i hrdost.
20.02.2024 07:37:33 Iness
Připadá mi, že to psal jakýsi prostý dělník v 19. století.
21.02.2024 03:58:05 Lionhead
Společně s kolegy z Kanceláře pro uvádění románových příběhu na pravou míru nás Vaše označení dělníka vskutku zaujalo. Bylo by od nás příliš troufalé požadovati od Vás detailnější ukotvení dělníkových reálií? Máme na mysli, zdali by se jednalo více o dělníka typu westfálského, tedy národnostně smýšlejícího, anebo naopak typu anarchistického, v reáliích průmyslové revoluce o beztřídním uspořádání v zárodku smýšlejícího? Kde by tento dělník pracoval? Na starém kontinentu, ba dokonce v našem kraji, anebo ve světě anglofonním, řeknuli za velkou louží žijícím? Za případnou písemnou reakci předem děkujeme, eventuelně jste pozvána k vřelé diskusi do naší kanceláře.