Čtvrtý dopis lásce

Někdy člověk píše
slova bez adresy,
i když ta místa
jsou známá a posvátná.
Raději mlčí
a čeká
v útvaru snění.

Uvidíme se?
Mlha, i když chtění.

Pohádky se dějí
a za oknem
je představení.


Svítí slunce.

Ale Tebe.


Tebe.


Není.


Polykám slzu

v touze miliardách minut.

Už a ne už.


Těkavá mysl bere dopisní papír.

Smím to poslat?

Nechám si to uvnitř.

Je to tajemství

dvou tisící dvě stě osmdesáté čtvrté básně.


Miluji Tě.


V sadě

v květu

a všude


možně


i smyslně.




Pojď číst.

Nech stydnout
hrnek i najez se mě.


Počátek je klíč

i rostlina z básně.


Rychle.

Pomiluj mě

jako kotě.