Chtěl jsem Ti říct...

Když nad ránem propadáš se
do slabin mého bdění
tehdy miluju Tvoje srdce
Jsi jako láska
kůže zpotvořená sluncem
do krásy, které nerozumí

Mnu je mezi prsty jako listí oživlé tlením
vracíš se jako den po dlouhém těžkém spánku
těkáš jako sny toužící po sevření
které je něžně změní v prach
a pošle na prahy domů
škvíra pode dveřmi lehčí o strach
jako by smrt byla ze soucitu
a svět z lásky

Vím, jak to je
A přece lepím je jako hlínu
kolem Tvé duše
pokoru na špičkách prstů
házím Ti do očí 
sám slepý
jen s Tebou tančící na jazyku
rozdírající rány do přepjatosti
a vykoupení?
snad

Víš, že
miluju Tvoje srdce?
Tak těžké, horké
jako bys to byla Ty
kdo ztrácí dech
když Ti ho beru